O nás

Naše rodina vždy doufala,  že jsme po vzoru Saturnina typičtí vrhači koblih. A tak jsme jednoho dne prodali svůj dům, opustili zaměstnání i civilizaci. Bez špetky zkušeností, s minimem teoretických znalostí, ale s obrovským nadšením jsme se vrhli do provozování penzionu na samém okraji Šumavy. Náš život se od základu změnil a změnili jsme se i my. Našli jsme svůj ráj na zemi a srdečně Vás všechny zveme k jeho návštěvě, ať už osobně nebo prostřednictvím našeho vyprávění.

Lucka, Pedro, Lukáš, a náš nesmrtelný kocour Mourek.

Jak jsme zaslechli stříbrný vítr

(léto 2013)

Z těch, co jsou nespokojeni se svým životem můžeme udělat tři skupiny. Z té první vám předloží desítky logických argumentů proč změna není možná. Lidé z druhé skupiny se oddávají snění jaké by to bylo kdyby… Třetí skupina prostě jde a svůj život změní. Naše rodina patřila dlouhá léta do skupiny číslo dvě. Volné chvíle jsme trávili na internetu hledáním ideální nemovitosti pro nový začátek. Na nekonečných procházkách s vínem jsme plánovali, jaké dobroty budeme nabízet v naší stylové vinárně/kavárně/cukrárně/prodejně zdravé výživy v Praze, jak romantické bude provozovat malý hotýlek na jihu Itálie nebo jak praktické bude mít apartmány k pronájmu na Kanárských ostrovech nebo v Dolomitech. Co jsme v žádném případě nechtěli, byl provoz penzionu v Čechách.

Kachlová kamna v barvě nebe

Drtivá většina nalezených nemovitostí se vyznačovala následujícími nedostatky: úplně blbý místo, úplně, ale úplně nedostupná cena, katastrofální stav, minimální prostor, příliš velký prostor… A pak nás jednoho dne upoutal inzerát na prodej chaloupky s modrými kachlovými kamny. Jednalo se o zavedený penzion u Lipna, vkusně zrekonstruovaný a za přijatelnou cenu. O existenci Lipna a jeho umístění jsme měli jen mlhavou představu. Na štěstí je ale na světě google a ten vám zjistí cokoliv. Netrvalo dlouho a stali se z nás experti na Lipensko a podnikání v této oblasti.


Booking.com

Oranžové strašidlo

V autě jsme toho moc nenamluvili. Ukázalo se, že penzion měl pěkná jen ta kachlová kamna. Zbytek byl prostě  děs a hrůza. Když dáte foťák do ruky správnému člověku, dokáže s ním hotové zázraky. Ve chvíli, kdy projíždíme obcí Hůrka, míjíme dům pobitý eternitem natřeným oranžovou barvou. Mávnu rukou tím směrem: „To oranžový strašidlo je taky na prodej.” „Nestavíme se tam na kafe?” ptá se Pedro. Čas máme, takže vlastně proč ne.

Dům v Hůrce.

Dům v Hůrce – interiér.

Pokoje.

Od chvíle, kdy jsme se posadili na popraskané betonové terase do plastových židlí jsme to cítili. Následná prohlídka to už jen potvrdila. Penzion byl velký akorát pro naší rodinu a nevyžadoval žádné zásadní rekonstrukce. Potřeboval pouze změnit vzhled podle našich představ. Majitelé nás nasměrovali na nejbližší pláž a my si šli rovnat myšlenky.

Stříbrný vítr

Stáli jsme na břehu jezera a mlčky pozorovali nekonečnou vodní plochu. V tom okamžiku se nám Lipno dostalo pod kůži. Lehký vánek čeřil modrou hladinu a zpíval nám svou stříbrnou píseň. Píseň o věčném mládí ducha, o lidské touze a fantazii. A my jsme věděli, že tohle místo už budeme navždycky milovat a že už nikdy nebudeme chtít žít kdekoliv jinde na světě.

Na břehu Lipna.

Zpět na seznam článků