Naše rodina vždy doufala, že jsme po vzoru Saturnina typičtí vrhači koblih. A tak jsme jednoho dne prodali svůj dům, opustili zaměstnání i civilizaci. Bez špetky zkušeností, s minimem teoretických znalostí, ale s obrovským nadšením jsme se vrhli do provozování penzionu na samém okraji Šumavy. Náš život se od základu změnil a změnili jsme se i my. Našli jsme svůj ráj na zemi a srdečně Vás všechny zveme k jeho návštěvě, ať už osobně nebo prostřednictvím našeho vyprávění.
Lucka, Pedro, Lukáš, Maya a náš nesmrtelný kocour Mourek.
(zima-jaro 2014)
Kdo někdy rekonstruoval dům, bude patrně důvěrně znát úskalí hledání spolehlivé stavební firmy. My už své zkušenosti měli, a tak jsme se napůl těšili a napůl báli. Vybrat projektovou kancelář se ukázalo překvapivě snadné. Na naše zadání pokusit se přetvořit eternitový panelák v šumavskou chaloupku zareagovali s nadšením a výsledný návrh se nám opravdu líbil.
Moc jsme se těšili, až zmizí oranžová barva a nahradí ji bílá a dřevo. Když jsme spolu s projektanty vymýšleli nový vzhled, pátrali jsme po původní architektuře Šumavy a s tím i po historii domu. Toto se nám podařilo zjistit:
V domě žila rodina Gebhardova, která byla v roce 1946 odsunuta. Původně zde stála jen bílá část domu a byl zde obchod s potravinami. Kolem byly statky, z nichž se už nic nedochovalo. (Vnučka manželů Gebhardových se v roce 2007 vypravila do Hůrky i se svou rodinou. Potkali zde pouze jednu obyvatelku, která byla moc milá, ale u domu se s nimi odmítla vyfotit. Vyfotili si tedy jen dům a pokračovali v cestě.) Později byla vlastníkem domu společnost Technoplyn, dům byl rozšířen a sloužil k podnikové rekreaci. V roce 2011 byl dům předělán na penzion soukromého podnikatele, od kterého jsme jej koupili my.
To jednodušší jsme tedy měli za sebou. Hledání té správné stavební firmy se dnes už můžeme smát. Tehdy nám ale do smíchu nebylo. První cenová kalkulace na renovaci fasády se přiblížila miliónu korun. Kalkulace obsahovala nekonečné množství položek s různým cenovým rozsahem. Celkový součet dělal neuvěřitelných 754.143Kč, samozřejmě bez DPH. Položku zlato jsme hledali marně, přestože jsme si byli jistí, že tam někde musí být. Jak jinak by se došlo k takové sumě? Druhá firma nás překvapila částkou méně než 500.000Kč. A pak jednoho dne přijel na doporučení našich projektantů muž s rozevlátými stříbrnými vlasy, mluvil hrozně rychle, pobíhal kolem domu, zapisoval si námi hlášené rozměry do odrbaného notesu…
Tak nějak jsme se seznámili s Bohumilem, našim budoucím stavitelem, milovníkem Šumavy, dobré hudby a především velikým zastáncem svobody. Jeden článek bude v budoucnu určitě patřit jemu. Konečná suma za novou fasádu, terasu, zásobovací dveře a další drobné práce – 170.000Kč.
Vyřešením nejpalčivějšího problému z nás spadlo veškeré napětí a my se nadšeně pustili do budování. Práce nás čekalo víc než dost a na místní skládce jsme brzo byli jako doma. Ukázalo se totiž, že předchozí majitel, nerad vyhazoval staré věci.
Jaro přišlo poměrně brzo a tak šlo vše pěkně od ruky. Navíc jsme našli firmu, co opravuje eternitové střechy čištěním a následným nátěrem s 15-ti letou zárukou. Finanční úspora oproti nové krytině neskutečná, výsledný efekt k nerozeznání od nové střechy.
A tak jsme pracovali. A fotili. A dávali to všechno na fejsbůk. A těšili se na léto a zahájení provozu. A nikdo z nás netušil, jak vyčerpávající a smutné období nás čeká. Ale o tom zase příště.